World Maccabi Union/MWU - Světová unie Maccabi rozšiřuje v posledních letech intenzitu své činnosti, aby podpořila sounáležitost sportovců židovského původu a jejich vzájemná soudržnost.
Hned na úvodním plenárním zasedání více než stovky delegátů všech kontinentů vzpomněli na zemřelé činovníky a významné sportovce Maccabi prezident MWU Michael Siegal i výkonný předseda Amir Peled, ale také připomněli oběti teroristů ze 7.10.2023 nejen v kibucu Nir Oz a na hudebním festivalu mladých Nova (kde bylo zabito mj. 15 mladých sportovců – členů Maccabi klubů). Samozřejmě hovořili i o jiných místech, ale také vyjádřili víru, že se rukojmí dosud držená někde v tunelech pod Gazou, vrátí domů. Vzpomněli také stovky zraněných a doživotně zmrzačených vojáků IDF, s jejichž organizací je navázána spolupráce.
Nově instalovaná panelová výstava v jednom ze sálů v areálu u muzea Maccabi v Ramat Ganu ukazuje několik životních příběhů sportovců, kteří zahynuli např. při svém cyklistickém tréninku nebo následně jinde 7. 10. 2023. Na této výstavě je již také prezentován sport tělesně postižených, jejichž možnosti rehabilitace i zapojení do sportu se nyní velmi zlepšují. Tento kongres byl také o schválení určitých změn stanov MWU, ale zejména ve znamení chystaného největšího svátku a setkání mladých na světové makabiádě M25, která se bude konat 8. - 22.7.2025 v Izraeli. Pořadatelé očekávají účast 10tis. sportovců z celého světa a jak jsem měl možnost mluvit např. s americkými delegáty, tak jen z USA díky solventním sponzorům přiletí 1200 sportovců! Letošním sloganem je „Leadership, Solidarity &Future more than ever“ a vzhledem k bezpečnostním opatřením budou sportovci ubytováni v menším počtu pečlivě střežených hotelů. Ty budou sice o něco dále od sportovišť, ale o sportovce i jejich doprovod i přepravu na sportoviště bude jako vždy po všech stránkách dobře postaráno.
V dalších dnech byly prezentovány nejen úspěšně proběhlé sportovní soutěže Junior Maccabi Games London 2024 (14 národních delegací - 800 sportovců -7 dní -16 disciplin), ale také činnost členských zemí a kontinentální hry na ostatních kontinentech, kdy např. Austrálie měla špičkovou profesionální filmovou prezentaci. V Austrálii je 54 sportovních klubů Maccabi a letos toto sportovní hnutí slaví 100 let své činnosti. Severní Amerika má silné zastoupení v USA a Kanadě, za Afriku Jihoafrická republika. Latinská Amerika je velmi silná od Argentiny, přes Bolívii, Brazílii, Chile, Kolumbii, Kubu, Mexiko, Paraguay, Peru až po Uruguay i Venezuelu. Evropské prezentace zahrnuly nejen naši republiku, ale zejména Německo, Holandsko, Francii, Litvu, Maďarsko, Slovensko i Ukrajinu. Velkou tradici mají Panamerické hry, které byly v minulosti v Mexiku, Argentině a v r. 2027 budou v Uruguayi (Punta del Este).
Jestliže je na letošní červenec zajišťována již 22. světová makabiáda M25, pak na plénu evropských zemí začleněných v European Maccabi byl předložen plán na konání evropských kontinentálních her EMG – evropské makabiády r. 2027, o kterou se uchází Amsterdam a Madrid. Nyní jde o to, který z těchto dvou uchazečů sežene dříve € 2 mil. a podporu vlády a dalších organizací. Ještě loni se sice mluvilo o pořádání 4. zimní makabiády v USA (1. Zakopané 1933, 2. Banská Bystrica 1936, 3. Ruhpolding 2023) pak se nyní již hovořilo jen o velké zimní mezinárodní soutěži r. 2026 v místě, které zůstalo nezměněno - Sun Valley, Idaho s tím, že bude vše během tohoto roku upřesněno.
Není bez zajímavosti, že v rámci tohoto kongresu proběhlo také jednání Women´s Forum, ve kterém sice zatím nemáme zástupkyni, ale jistě i v této významné skupině budeme mít brzy zastoupení a myslím si, že by tam za nás měla být předsedkyně našeho největšího sportovního klubu Hakoach. MWU dokonce nyní vypsala mimořádnou podporu účasti žen na M25, kde chce navýšit jejich počet.
V rámci tohoto kongresu jsme navštívili rehabilitační středisko IDF, kde vrací do života těžce tělesně postižené vojáky. Je zde nejen řada místností pro individuální cvičení, malý 25m i velký 50m bazén, sportovní hala (kde je mj. provozován basketbal vozíčkářů), ale i přilehlý park, kde se mohou postižení setkávat s rodinnými příslušníky. Co v nás zanechalo ale nejsilnější dojem, byly dvě „přednášky“. Ta první, která začínala promítáním dokumentu Oz´s List (Oziho seznam) byla o neuvěřitelném příběhu beduína Oze, jehož dědeček přišel až z iráckého Kurdistánu. Oz žil a stále žije se svou rodinou nedaleko pásma Gazy na své farmě, kterou obhospodařuje. Shodou okolností je jeho farma pouze 3 km od místa hudebního festivalu Nova, kde teroristé Hamásu vraždili. Když se dozvěděl ráno 7.10.2023 telefonicky od přátel, co se nedaleko od něj děje, zamkl svou rodinu do krytu, sedl do svého pick-upu a jel zachránit syna svého kamaráda – při tom naložil ještě dalších 5 mladých lidí. Ale při tom nezůstalo! Protože znal v této oblasti každý metr, vyschlá vádí, polní cesty a uměl i arabsky, podařilo se mu pak ještě několikrát poté prokličkovat mezi teroristy i když musel některé přejet nebo zastřelit svou brokovnicí, ale tuto cestu ke své farmě a zpět absolvoval 15x!!! a zachránil 120 mladých lidí. Jen tak, jen z hlubokého vnitřního přesvědčení a bez nároku na nějakou odměnu nebo metál. Do dnešního dne vlastně o něm ví jen málo lidí v Izraeli, několik desítek lidí z židovských organizací v USA, kteří jej pozvali, aby o svém činu přednášel, jej vítali jako skutečného hrdinu; ani parlament nebo izraelská vláda jej (dosud) nijak neocenili. Po promítnutí dokumentu, kde jsou použity jak záběry z palubní kamery jeho vozu, tak i z kamer některých teroristů a samozřejmě dotočeny záběry několik měsíců poté ze stejných míst a ze setkání s těmi, které zachránil - přišel na pódium před plátno nejen režisér filmu ale i samotný Oz, kterému jsem mohl aspoň říci pár slov díků za čin, který udělal z hlubokého lidství (anglicky, ale bylo mu to přeloženo).
Druhá přednáška byla o osudu jedné rodiny, kterou zastupovala Reut Karp. Žila nejprve v kibucu daleko Sderotu, pak Tel Avivu, kde pracovala postupně v několika bankách. Seznámila se s Dvirem Karpem, který absolvoval r. 1996 studium v Belgii výroby čokolády. Vzali se, on jako „chocolatier“ připravoval podle vlastního receptu čokoládu v kavárně, časem měli děti. Reut seznala, že pro výchovu dětí by bylo lepší se vrátit do kibucu a tam si otevřeli kavárnu. Děti vyrůstaly, ale mezi ní a Dvirem časem došlo k odcizení a tak od sebe odešli, každý si našel jiného partnera. Bydleli ale nedaleko od sebe a o své děti střídavě pečovali. 6.10.2023 odjela Reut 100 km na sever, kde chtěla s přáteli trénovat na maraton. Další den ráno vtrhli do kibucu teroristé a její starší 10ti letá dcera s ní začala chatovat na mobilu, … tyto sms nám postupně promítala na plátno a zpráva … zastřelili Dvira ji poznamenala na další život. Jak už to v této oblasti bývá, všichni zde mluví nejen hebrejsky, ale také arabsky. Její syn napsal na zeď, že přeci nelze zabíjet děti a zakryl se dekou… jeden terorista jen deku nadzvedl, znovu ji na něj hodil a „spokojil“ se tím, že zabili „jen“ toho dospělého v místnosti s dětmi. …. Ty z tohoto mají do dnešního dne trauma, i když se po několika dnech šťastně všechny sešly s maminkou. Reut našla Dvirův recept na čokoládu v jeho notebooku, věnovala jej dvěma profesionálům a provozují nyní kavárnu v Tel Avivu. Dosud bydlí ve věžáku v Tel Avivu téměř celé osazenstvo kibucu (300 lidí), ale doufají v návrat domů…Obě tyto „přednášky“ jsou podle mého soudu součástí psychoterapie, aby se jejich protagonisté dostali zase zpět do normálního života, Ten ale asi již nikdy nebude úplně normální. Snad ale čas veškeré duševní rány zahojí.
Nicméně naše malá dvojčlenná delegace letěla do Izraele zejména proto, aby osobně projednala na několika jednáních s organizátory M25 mimořádné snížení účastnických poplatků pro členy naší výpravy. Opět bylo organizátorům řečeno, že úhrada více než $4500/osobu + letenka je mimo naše možnosti, ale i tak se již z 12ti našich nominovaných sportovců polovina odhlásila; tentokrát většinou z pracovních a zdravotních důvodů. Po řadě jednání jsme byli vyzváni k předložení přesného písemného požadavku s tím, že dostaneme vyjádření před termínem uzávěrky konečné přihlášky EF3, který je 10.4.2025.
Věřili jsme, že to vyjde, ale bohužel byla poskytnuta sleva jen jednomu našemu reprezentantovi, takže na M25 byl potvrzen jen jeden náš sportovec.
Letošní novinkou je (ale možná to většina lidí ví, i když to nebylo nikdy prezentováno v našich médiích), že od 1.1.2025 je každý cestovatel do Izraele povinen si vyřídit online izraelské vízum (přijde na cca našich 150 Kč a je to podobné jako do USA nebo Velké Británie), které platí následně dva roky. Bez „chytrého telefonu“ to prostě nejde, protože i během M25 bude každý mít Maccabi App. Pozitivní je také skutečnost, že v Izraeli funguje mobilní telefon i bez telefonické kartu, protože celé území státu je pokryto wi-fi a tak via whatsApp je možno nejen kamkoliv volat, ale také se v průběhu M25 zaregistrovat na různé doprovodné akce. Dobrou věcí v telefonu je také místní aplikace, která kromě venkovních sirén varuje v případě leteckého poplachu – o tom jsme se přesvědčili např. i v okamžiku, kdy byla někde z Jemenu odpálena raketa směrem na Izrael, všichni spořádaně vstali od oběda v hotelu a šli do chráněné místnosti, kde jsme se záhy dozvěděli, že raketa byla zlikvidována ještě než doletěla k hranicím státu Izrael.
Řada účastníků makabiád si jistě vzpomene i na běh s pochodní před zahájením makabiády podobně jako před olympiádou. Tentokrát Global Torch Relay poběží nejen z Melbourne do Sydney, ale následně i v Americe a přes některé evropské státy (nikoliv přes naši republiku).
Nezbývá než se těšit na M25 a doufat, že se většina dosud unesených rukojmí vrátí ještě živá domů. Mohli jsme se v průběhu kongresu setkat s některými, kteří se nedávno po 458 dnech domů vrátili a přejeme i ostatním, aby se dočkali opětného setkání se svými rodinami….