Postřehy ze zákulisí EMG Vienna 2011
EMG je zkratka pro European Maccabi Games – olympijské hry pro celosvětovou židovskou komunitu. Letos se konaly ve Vídni od 5. do 13. července.
Lenka Hoffmannová
časopis Chajejnu 9/2011
Židovští sportovci se na nich sešli již potřinácté, hry tedy slavily své Bar Micva, jak také zaznělo na zahajovacím ceremoniálu. Poprvé se hry konaly na území patřícímu k bývalému nacistickému Německu.
O European Maccabi Games jsem do letošního roku neslyšela. Poprvé jsem se o nich dozvěděla z mailu, který mi přeposlala moje známá z pražské židovské obce. Byla v něm informace, že vídeňští organizátoři hledají k 150 rakouským dobrovolníkům 50 mezinárodních.
Neváhala jsem, hned jsem do Vídně napsala a přiložila kopie požadovaných dokumentů i svůj životopis. Jaká byla moje radost, když následující den přišla zpráva od šéfa dobrovolníků Rafaela Gilkarova, že jsem přijata! Ve Vídni jsem sice zjistila, že o dobrovolnictví nebyl v cizině zas až tak velký zájem, protože nás nakonec ani 50 nepřijelo. Většinu mezinárodních dobrovolníků tvořili mladí lidé ze zemí bývalé Jugoslávie. Já jsem patřila mezi několik nejstarších.
Věděla jsem, že do Vídně nejedu na dovolenou, ale brala jsem to jako příležitost poznat neznámé zákulisí velkého sportovního podniku a zdokonalit se v angličtině – komunikace v angličtině byla podmínkou účasti v dobrovolnickém sboru.
Práce bylo opravdu dost, hlavně před zahájením her. Například jsme celý den montovali na dvoře hotelu Hilton Danube jednoduché postele z firmy IKEA. Do zahájení chyběly už jen dva dny, byla ještě docela zima a větrno, někteří to po obědě vzdali, ostatní ale odpoledne obětavě pokračovali až do vítězného konce, jímž bylo 150 smontovaných postelí pro mladé účastníky her od 14 do 16 let. Postele poté dostaly nové rošty a matrace a sloužily jako přistýlky v 150 hotelových pokojích.
Odměněni jsme byli účastí na zahajovacím ceremoniálu v amfiteátru před vídeňskou radnicí, na Rathausplatz. Obřad byl nádherný, i když trochu dlouhý. Nejprve nastoupil průvod 2000 sportovců ze 39 zemí. Zahajovali jej Izraelci, uzavírali Rakušané. Přestože hry mají v názvu „evropské“, přijeli sportovci z celého světa. Z USA, Brazílie, Mexika, Turecka, Gruzie, Ázerbájdžánu a také jeden muž z Guineje-Bissau.
Po nástupu sportovců promluvili zástupci organizace Maccabi a starosta Vídně Michael Häupl. Na závěr rakouský prezident Heinz Fischer hry slavnostně otevřel. Zazněla izraelská hymna v podání Vídeňského židovského sboru, rakouská hymna v podání Vídeňského chlapeckého sboru a prostor ozářil oheň z Izraele, který přinesl před radnici rakouský hokejový reprezentant Rafael Rotter.
V následném kulturním programu vystoupili herec Maximilian Schell, držitel Oscara, populární izraelská herečka Sarit Hadad, písničkářka Timna Brauer, moderátor a herec Volker Piesczek, zpěváci Jeremy Schonfeld a Michael Patrick Simoner, kabaretiér Werner Brix, taneční skupina Hava Nagila, filharmonici a další.
V průběhu her jsem pak pomáhala v bowlingové hale v Prátru. Sblížila jsem se tam s rakouskou dobrovolnicí Miriam z chasidské vídeňské komunity. Vyprávěla mi ve volných chvílích o své rodině. Má pět sourozenců a navštěvovala jidiš školu ve Vídni, kde dnes žije asi 7000 Židů. Po hrách se chystala odjet do USA. Chce tam studovat a uplatnit se v kresleném filmu. Také krásně zpívala, přehrála mi své podání jedné filmové písně.
Na vedlejším venkovním hřišti probíhaly zápasy v pozemním hokeji. S Miriam jsme mohly poznat zblízka družstva z obou sportů. Tak jsme se například dozvěděly, že americké hráčky pozemního hokeje se poprvé setkaly až před odletem na EMG. Na jejich hře to bylo poznat, ze začátku prohrávaly, ale postupem času se jejich výkony zlepšovaly.
Na bowlingu jsme byly ve společnosti příjemných hráčů, kteří se k sobě navzájem chovali velmi přátelsky. První a závěrečný den soutěžili jednotlivci, v mezidobě se utkaly postupně dvou, tří a čtyřčlenné týmy. Některé týmy byly sestaveny z hráčů více národností. Po každém hodu si hráči se soupeři plácli a i nás dvě s Miriam do tohoto rituálu brzy zahrnuli.
Z Ázerbájdžánu přijeli do Vídně tři sportovci, dva reprezentanti v džudu a jeden v boxu. V těchto sportech se však na hrách nezávodilo, a tak se rozhodli soutěžit v bowlingu. Takových perliček bylo na hrách víc. Jeden plavec byl například diskvalifikován, protože nevěděl, že styly kraul a prsa se podstatně liší. Výkony jedné hráčky stolního tenisu ze začátku zase vypadaly, jako by se přijela teprve ping-pong učit hrát, ale ke konci jí to už téměř šlo. Opravdu se tady naplňovalo heslo: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.“ Platilo, že skoro každý má šanci získat medaili, protože se soutěžilo v množství různých věkových kategorií. Vedle světové soutěže probíhala i soutěž evropská. Když například Američané získali zlato, druzí nejlepší Švédové je získali také, protože byli z Evropy. Z České republiky přijelo jen 6 sportovců. Přitom jsme získali jednu zlatou, jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile.
Účast na hrách nebyla vůbec levná. Američan Marc se nám svěřil, že ho hry stály 5000 dolarů. Startovné bylo 1000 Euro včetně ubytování a výborné stravy. Někteří s sebou přivezli rodiče a manžele či manželky.
Jedna taková upovídaná Američanka mi pomohla se zdokonalit v angličtině. Byla z New Yorku a vyprávěla mi spoustu zajímavostí o životě v USA. Jako správná židovská žena stihla při sledování bowlingu dohazovat přítelkyni jednomu belgickému obchodníkovi s diamanty z Antverp a švýcarského hráče naší dobrovolnici Miriam.
Mezinárodní dobrovolníci byli většinou velmi mladí. Bydleli jsme v příjemném hotelu Cristall u stanice metra Praterstern, jehož majitelem byl jeden z hráčů bowlingu. Během her se mu narodilo dítě. Ze Slovenska přijela osmnáctiletá studentka Michaela, jejíž otec hrál stolní tenis. Z České republiky jsme přijeli čtyři, dvě ženy z Prahy, student Leonid, původem z Moskvy, a já. Během her jsem se stačila seznámit s řadou dalších dobrovolníků. Tom z Berlína točí dokumentární filmy a umí rusky, Jasna z Tuzly v Bosně je veterinářkou, Alexander ze Sarajeva učí na střední škole, Vojan z Bělehradu hrál hokej v Povážské Dubnici a umí slovensky, vzpomínal s láskou na naše levné pivo.
Všichni mladí uměli aspoň trochu hebrejsky, všichni už byli alespoň na krátkém pobytu v Izraeli. Jsou nadšení, umí izraelskou hymnu a na vše izraelské spontánně reagovali. Trochu jim závidím, jaké možnosti se jim nabízejí, jen je využít.
Dobře postaráno bylo také o bezpečnost všech účastníků her. Všude jsme potkávali spoustu policistů a každou soutěž hlídal alespoň jeden mladý příslušník vídeňské židovské komunity, který prošel speciálním výcvikem.
V sobotu 9. července bylo volno. Všichni si rádi užívali klidu šábesu. Někteří jsme zamířili do jediné historické vídeňské synagogy, v centru města, do Stadttempelu, který přestál listopadové pogromy v době nacionálního socialismu ve Vídni. Oválná empírová synagoga nebyla vypálena, protože byla postavena uvnitř husté zástavby a byly obavy z šíření ohně, takže byl „jen“ vypleněn interiér. Bohoslužbu provázel zpěvem synagogální sbor, který zde má velmi dlouhou tradici. Místní chazan také krásně předzpěvoval. Paní Gerda, se kterou jsem se v synagoze bavila, mi řekla, že před válkou žilo ve Vídni přes 200 000 Židů. 130 tisíc jich uprchlo a 65 tisíc bylo zavražděno.
Celé hry se konaly převážně v Hakoah centru a také na dalších sportovištích.
Maccabi Campus je nové židovské centrum postavené na břehu Dunaje u stanice metra Donaumarina na ulici Simona Wiesenthala. Zahrnuje školku, školu, knihovnu, jídelnu a také domov pro seniory a další. V centru je spousta sportovišť. Pro účastníky her zde byl postaven stan, kde se najednou mohlo najíst až 1000 lidí, a to výborně. Měli jsme na výběr několik jídel, vždy vynikající chuti. Kdo měl velký hlad, mohl si jít i několikrát přidat a ochutnat všechna nabízená jídla. Přiznám se, že jsem to někdy udělala také, zejména jsem si přidávala vynikající ovocné saláty a také jsem neodolala, když byly k večeři lasagne. Dodržovat pitný režim také nebyl problém, všude byly k dispozici zdarma láhve s vodou.
V průběhu her jsem navštívila Židovské muzeum na Judenplatz, na němž je také památník holocaustu se jmény míst, kde zahynuli rakouští Židé. S legitimací židovské obce jsem za vstupné v muzeu namísto 4 zaplatila 2,5 Euro. V stálé expozici jsem si mohla prohlédnout i nalezené zbytky zdiva nejstarší vídeňské synagogy. Staré židovské město zpřítomnila virtuální prohlídka.
V muzeu současně probíhala výstava o historii her Maccabi. Líbily se mi zde i dvě kresby, které muzeu věnoval americký plavec Mark Spitz, nejúspěšnější židovský sportovec novodobých olympiád. Vedle svých sportovních úspěchů je znám tím, že poté, co na olympiádě v roce 1972 v Mnichově bylo zavražděno 11 izraelských sportovců, ukončil pod dojmem této katastrofy svou sportovní kariéru. Přitom na mnichovských hrách dosáhl nepřekonaného rekordu, získal sedm zlatých medailí.
Deset dnů na European Maccabi Games Vinna 2011 stálo za to a jsem ráda, že jsem dostala příležitost se jich touto formou zúčastnit.
Celý pobyt byl pro mě úžasnou zkušeností. Cítila jsem se součástí komunity a byl to pro mě další stupeň k židovské identitě.
Lenka Hoffmannová
převzato z měsíčníku Chajejnu 9/2011
Výsledková listina střeleckých soutěží ve vzduchové pistoli
Air pistol 60 shots Male
| Start No. | Name | YoB | Country | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | Total | Rank |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 31588 | ZIDEK Tomas | 1958 | CZE | 92 | 80 | 88 | 85 | 81 | 79 | 505 | 1 |
| 32835 | TRYFUS Ron | 1960 | ISR | 79 | 84 | 88 | 88 | 80 | 84 | 503 | 2 |
| 33782 | STOPPELMAN Paul | 1950 | NED | 84 | 81 | 86 | 84 | 79 | 81 | 495 | 3 |
| 31760 | PEER David | 1947 | SVK | 87 | 85 | 80 | 79 | 80 | 82 | 493 | 4 |
| 31880 | SZIGETI Matyas | 1988 | HUN | 75 | 79 | 76 | 84 | 86 | 81 | 481 | 5 |
| 31897 | SZIGETI Andras | 1953 | HUN | 72 | 71 | 77 | 81 | 71 | 77 | 449 | 6 |
| 33057 | RATS Sergey | 1951 | RUS | 72 | 61 | 74 | 74 | 69 | 73 | 423 | 7 |
| 32761 | TRUFANOV Yuri | 1963 | RUS | 67 | 60 | 57 | 49 | 58 | 54 | 345 | 8 |
Air pistol 60 shots Female
| Start No. | Name | YoB | Country | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | Total | Rank |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 31313 | ZUR-PANZER Vered Rosa | 1971 | GER | 81 | 85 | 84 | 80 | 86 | 87 | 503 | 1 |
| 31762 | RONECOVA Denisa | 1964 | SVK | 83 | 79 | 76 | 83 | 89 | 80 | 490 | 2 |
| 39998 | FUCHS Elisabeth | 1962 | AUT | 65 | 77 | 67 | 59 | 70 | 78 | 416 | 3 |